Mokrý program

Napadlo vás někdy, co dělají hospodáři na domečku, když prší? Co prší, leje. Zvířata v chlévech poklizená, bříška plná?!? I s mokrou variantou našich programů počítáme. Co budou vaše děti dělat? V kuchyni u kamen zatopeno, kachlová kamna sálají, hospodyně Anička s dětmi dělá lokše. Že nevíte, co lokše jsou? Inu naše moderní nudle, jen z domácí mouky pomleté v mlýnech v humně a domácích vajíček od našich slepiček. Bezvaječné těstoviny neděláme. A protože válání těsta je náročné, Anička se v kroji zapotí, dětem mezitím děda Cyrilek povídá pohádku. Jakou? Tu o makovém mužíčku, jak se narodil. A makový mužíček na ně hledí z pekáče – ze své postýlky nahoře na kamnech, jak jim to jde a občas Cyrilka opraví. To jen pro pořádek. Už jste zkoušeli, jak chutná těsto jen tak zprudka opečené na litinové desce sporáku? Pro zmlsané jazýčky nic moc, my, co jsme zažili babičky, co dělávaly lokše doma, návrat zpět do dětství. To je chuť, na kterou nikdy nezapomenete. A co zbytek dětí – další v seníku hrají v kostýmech pohádku O řepě. Věnuje se jim babička Filka. Jistě si pohádku pamatujete, dobře dopadne a děti si vyzkouší, že dva jsou víc než jeden a že pomáhat se pořád vyplácí i v této podivné době. V naší školičce si mezitím další skupinka dětí zkouší, jaké to bylo ve staré škole. Jak se píše křídou na tabulku ze štípané břidlice, nebo vyzkouší kalamář s inkoustem a husí brko. Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Někteří prarodiče si to možná ještě pamatují. Zkuste se jich doma zeptat, možná se budete divit. Celé dopoledne na domečku, ikdyž prší jako z konve, uteče v cuku letu. A za odměnu si vaše děti odvezou do školky či školy domácí lokše, které si samy připravily a které jim paní kuchařky určitě rády zavaří do horké polévky, která je po návratu čeká. Dobrou chuť.

Jak se z dětí stanou mlynáři

Při programu na domečku Jak chutnají báleše je jedna krátká chvíle, kdy kyne těsto a tento čas neošulíte, těsto potřebuje teplo a klid, aby vykynulo a báleše se podařily. V tuto chvíli si děti s lektorkami hrají. Je to škoda , nevyužít tohoto prostoru, takže jsme si řekli a přes víkend postavili dva originální mlýny na obilí. To aby děti věděly, že mouka se mele v mlýně a až následně se prodává na Kauflandu ve Veselí, ne obráceně. Vodní mlýn se jmenuje U kočky Bíny , to podle majitelky v okně, která své podnikání drží pevně ve svých packách ( její dvě myšky by mohly povídat) a protože s vodou je v poslední době potíž, je jí moc anebo zase málo, vedle klape větrný mlýn U dvou záplat. V Kněždubě totiž fouká z kopců Bílých Karpat vítr setrvale, tak ten se točí pořád. Děti vyfasují mlynářské čepice , na dřevěných konících odvezou zrní v pytlích, které se před tím vymlátilo na mlatě a pak po chvíli mletí vezou zpět prvotřídní mouku dvojnulku na další báleše pro příští program. A protože dřív, co spadlo „ za lub“ ( kryt mlýnských kamenů ) propadlo mlynáři , jmenujeme nejdůležitější osobou přes mlýny a podobné věci na domečku v Kněždubě sl. Mirku Zalubilovou, naši lektorku, ta to chudák ještě neví. Poslední vodník v Kněždubě se v minulém století v době krize odstěhoval do Ameriky, kde pečení holubi padají sami do úst, vyhlašujeme výběrové řízení na nového vodníka se sídlem vodnické firmy Kněždub 76. Pokud známe vhodného adepta , kterému přehrady a regulace vzali práci a který ještě z této země, kde nic není nemožné , nezdrhl, dejte vědět. Vyžadujeme plné pracovní nasazení , jazyky znát nemusí, mobil výhodou …. Hrnečky s dušičkami i bez jsou už nachystané, zbytek závisí na jeho šikovnosti. A pokud vás napadne správné vodnické jméno , dejte vědět , dostane ho bonusem. Bez pardonu.