Seno ve skluzu

Mít zvířata je nejen spousta radostí, ale i starostí a povinností. Nezajímá je, že jste unavení, máte horečku nebo se vám jen nic nechce dělat. Musíte se o ně postarat. A tak v rámci našich rituálů 2x do roka přibrzdí před domem v Milokošti traktor s vlečkou plnou balíků sena z bělokarpatských luk z Velké od Schwarzů. A protože je vlečka velká, neprojede průjezdem, všech těch 150 dvacetikilových balíků je potřeba dostat pod střechu mlatevny v humně. A tak vše, co má ruce a nohy, buď uteče a nebo musí pomáhat. Abyste bez pocení, škrábanců od sena a zablokované páteře ochutnali atmosféru senotransferu, nabízíme vám pár fotek. Jednu jsme po vzoru reklamy pojmenovali “ balík sena ve skluzu“. Schválně jestli poznáte, který to je. A jak se seno dostane za zvířaty do Kněžduba, které jsou na letním táboře, to už je jiný příběh. Ale bolí při něm ruce a záda úplně stejně.

Veselé Velikonoce

PF 2017

Žeravjánek u nás

Dětský folklorní soubor Žeravjánek dnes na Selském domku v Kněždubě provětral nové kroje. My jsme byli u toho a zažili to. Vy zkuste nasát atmosféru z nabídky fotografií. A když se vám děti budou líbit, nenechte si to pro sebe.

Animační program pro děti 20.8.2016 a 21.8.2016

Minulý víkend nám program na domečku vyšel. Počasí luxusní, rodiče spokojení a hlavně děti vysmáté. Tento víkend opět v sobotu i neděli od 14.30 hod. do 16.00 hod. plánujeme program Zvířátka na statku. Nejenže poznáte všechna naše zvířátka, dozvíte se jejich jména a životní příběhy, můžete si je nakrmit a pro ty odvážné i poklidit. Kdo bude mít štěstí, může si posbírat ještě teplá vajíčka. A nebo zkusit pást husy, počítat volně pobíhající králíky nebo se dozvědět o poslední a nejmladším kněždubském nalezenci, který u nás našel azyl. Zahrajete si hry, budete kuřátka i slepičky, poslechnete si pohádku O neposlušných kůzlátkách. Prostě parádní víkendové odpoledne. Děti určitě unavené nebudou, ty využijí všechna naše přibližovadla, která máme v humně. Rodiče si mohou odpočinout v posezení, otestovat své znalosti v kvízu, okoštovat domácí limonády a nebo si projít domeček s naší animátorkou. Možností máte na domečku spousty … A na ochutnání vám nabízíme pár fotek. Schválně jestli uhodnete, jak říkáme bílému králíčkovi, který k nám přicestoval před týdnem. Kdo uhodne, čeká ho odměna. A kdo ne toho taky …

Dne 13.8.2016 a 14.8.2016 skvělá zábava pro malé i velké

Jak už je našim dobrým zvykem, snažíme se vás každou chvíli překvapit novou aktivitou na Selském domku se zvířaty v Kněždubě. Od 13.8.2016 každou sobotu a neděli od 14.30 hod. do 16.00 hod. máme pro vás a vaše děti nachystaný pravidelný animační program. Tento víkend na téma Jak žili naše babičky a dědečci.
Máte malé děti? Nemáte rodinný program na víkendové odpoledne? Milujete historii a slovácký folklór? Jste z okolí? Jste z daleka? Pokud jste alespoň jedenkrát odpověděli kladně, těšíme se o víkendu na vás.
Postaráte se na domečku o zvířátka, navozíte jim seno, vyperete prádlo na valše, před tím si nanosíte vodu ze studny nebo si pomelete zrnkovou kávu na odpolední kafíčko. To vše s vašimi dětmi … A příští víkend plánujeme další program na jiné zajímavé téma týkající se našeho domečku. Sledujte naše stránky, pobavte se příspěvky na facebooku. Budeme rádi, když náš domeček podpoříte. Máme co nabídnout.

Naše lektorky – lékorky

Tak nám skončila školní sezona výukových programů pro děti. Posledními účastníky byly děti z Mateřské školy Krumvíř. Užily si nádherného, slunečného a teplého dne s tetami v krojích, které se dětem věnovaly. Sluníčka a tepla bylo až až. A protože to byl poslední program školního roku 2015/16, tak se tety – lektorky – lékorky na památku vyfotily. Ať víte, kdo se vašim dětem na Selském domku se zvířaty v Kněždubě věnoval. Děkujeme všem školám a školkám, které u nás byly a věříme, že děti i paní učitelky byly spokojené a že se určitě nevidíme naposledy. Programů je více, zkuste příště jiný.
A přidáme pár aktualit ze Selského domku – ty drobné, jemné, modré kvítky, které jste asi nepoznali, to je len. A protože nám už dva králíci, kteří mají dvacetičtyřhodinové vycházky občas utečou na ulici, pořídili jsme jim do vrat drobnou překážku. Takže pokud budete na domečku, koukat pod nohy – v humně běhají králíci, v průjezdu ať nezakopnete a nerozbijete si nos. Létu zdar a nadále sledujte naše příspěvky. O všech novinkách vás budeme informovat. A do budoucna plánujeme další překvápka.

Malování kamínků

Tak má opět Selský domek se zvířaty v Kněždubě za sebou další akci. Malování kamínků. Zatímco se rodiče osvěžovali v Posezení v seníku, děti se realizovaly s barvami a štětci. Na fotografiích můžete ocenit jak profesionální tak poloprofesionální malby. A ti nejmenší, co štětec ještě neudrží, řádili nahatí v neckách. Není větší zábava. A kolem běhaly slepice, králíci se honili navzájem v trávě. Prostě fajn odpoledne.

Den matek s brodskými školkáčky a jejich maminkami

Ve čtvrtek 5.5.2016 odpoledne jsme na Selském domku se zvířaty v Kněždubě s brodskými školkáčky a jejich maminkami oslavili květnový Den matek. Když se děti vyhrnuly z autobusu, bylo to, jakoby se před domkem roztrhl pytel s blechami. O blechách se mi ještě během následujících dvou hodin zdálo mnohokrát. Děti s paními učitelkami měly pro maminky secvičené pásmo s básničkami a nachystané drobné dárečky. Až se blešky uklidnily, přišel i náš čas. My jsme pro hosty měli připravené překvápko. Adélka s huslemi, Mirečka zazpívala lidové písničky. A to nebylo vše. Tetinky z Kozojídek na rozpálené litinové plotně našich modrých kachlových kamen dělaly ve velkém báleše. Všude těsto, rozsypaná mouka, povidla a mák. A typická vůně v interiéru. Děti s tetami v krojích se pustily do připravených programů. Nikdo se nenudil, školkáčci zažili spoustu úžasných věcí dnes poprvé. Poklízeli domácí zvířata a plnili úkoly, pak už se jen bavili a hráli hry, přetahovali se lanem, zkoušeli chodit na chůdách, vozili se na tragačích, poté i na šlapacích motokárách. To bylo hlavně pro kluky. Bylo jen na maminkách, jestli pobíhaly za dětmi a vše fotograficky dokumentovaly, a nebo si užily volné chvilky za odměnu, prošmejdily domeček, pokoštovaly báleše a nebo poseděly při kafíčku v Občerstvení v seníku. O děti bylo postaráno a hlavně, neměly kam utéct. Byl to nádherný den, teplo, sluníčko svítilo, prostě den na objednávku. Všichni byli spokojeni, děti, maminky, tetinky z Kozojídek i my. Jen panu řidiči vůbec nezávidím cestu zpět s rozdováděnými caparty. Aby nám je příště chtěl zase přivézt. A snad se rodiče večer nezlobili, že se děti nemají ke spánku. Tak fajn odpoledne přece není každý den.

Ovečky to mají za sebou

Kdyby jste potkali někoho v květnu v kožichu, mysleli byste si něco o bláznech. U oveček s kožichem se to tak asi nebere, ale i tak nám ve slabé chvilce prozradily, že už je jim horko. A taky reklamovaly náš předchozí příspěvek, protože nejsou Eli a Lily, to jsou přece sousedky kozy, ale Jahůdka a Malinka, respektive Hejty a Pojďsem, podle toho kdo z majitelů na ně volá. Reklamace se uznává, chyba je skutečně na naší straně hřiště a protože máme naše zvířátka rádi, vyhověli jsme jim. Na našeho stříhače vlny ze Žeravic je spoleh. První květnový den ve 14.00 hod. nastal den D. Ovečky, ač nás o stříhání opětovně urgovaly, se vlastní operace zalekly. A tak přišly na řadu hmaty a chvaty. Neříkám, že se jim to líbilo, ale všichni jsme si oddychli po vlastní akci. Z obrovských ovcí byli náhle velikostně přerostlí psi, my jsme vypotili několik deci potu. Koukněte na několik momentek boje s přírodou, oceňte ovčí odevzdané oči, které věří člověku, že jim neublíží. Koukněte na pažravé kozy, jak jim chutná ostříhaná vlna, jako by to byla cukrová vata. A jak na konec došlo i na černé škodolibce, kterým jsme zgenerálkovali kopýtka. Zvířátka v pohodě, akce fajn, jen na prasátko Leontýnku nedošlo, je to známá hysterka, která na sebe nedá šáhnout, ne tak zkontrolovat nožky. A tak se vypařila … Ukázala se až na večerní krmení. Přece není hloupá ovce.

Stříhání oveček

Jmenujeme se Eli a Lily a jsme ovečky. Máme rok a půl a přijely jsme na Selský domek v Kněždubě jako mimina od Baladů ze Suchovských Mlýnů. Krmili nás až pětkrát denně flaškou s mlékem a koukejte, jak jsme vyrostly. Jsme občas trošku hloupé jako každá jiná ovce, stojíme, kde nemáme, motáme se pod nohama, zavazíme. Ale jsme moc hodné a máme rády děti. A protože vlna nám roste pořád, začíná nám být s jarem trochu horko. Cítíme se jako Leoš Mareš v začátcích své kariéry. A tak 1.5.2016 odpoledne se chystá velká akce, naše střihání. My ovce, Eli a Lily, si to určitě užijeme. A vy jste zváni také. A pokud máte doma jakoukoliv plonkovní neostříhanou ovci, vemte ji s sebou, určitě se najde volná chvilka na její zušlechtění. Všem ovečkám zdar.

Jak chutnají báleše

Minulý týden jsme vyzkoušeli nový výukový program pro děti na Selském domku se zvířaty v Kněždubě. Premianty byli školkáčci z Montessori školky Brouček ze Bzence, kteří k nám jezdí opakovaně. Tety v krojích napekly báleše, které si děti samy peroutkami potřely máslem, povidly, posypaly mletým mákem s cukrem. Všichni si pochutnali a zbylo i na pana řidiče z autobusu. Ve volných chvílích děti běhaly se zvířátky, sbíraly vajíčka, snažily se chytit Leontýnku za prasečí ocásek. Což se nemohlo podařit. Pojezdily na motokárách, vyzkoušely naše nové chůdy … Vůbec to není jednoduché. Společné foto před domečkem, velké mávání odjíždějícímu autobusu. A vsadím se, že dobrá polovina dětí za cedulí Kněždub už únavou spala. Přijeďte zas. A zkuste další program. Těšíme se na vás.

Malování ornamentů – pokračování

Razítkování oblých půlek v Ostře sledovaných vlacích jsem vždy panu Somrovi záviděl. Nevím proč, ale včera jsem si na tento oscarový film vzpomněl. V Kněždubě na Selském domku se zvířaty se konalo druhé a poslední pokračování našeho malování ornamentů. Že nechápete souvislosti?!? Škoda, že jste tam nebyli. Žádná razítkovací barva, ale barvičky na kůži, žádné razítko, ale štětce číslo dva, ne pozadí, ale tváře a ruce, ne černobíle, ale barevně, žádné erotické dusno, jen horko z kachlových kamen, museli jsme větrat. A komparzistek a malých komparzistů spousta. Koukněte a čekáme hodnocení. Účastníků i ornamentů. Na domečku můžete naživo zhodnotit oboje. A protože trénink dělá mistry, přijďte si pro originál na tvář. Nebo na zmiňované pozadí. Jen pozor na vodu. Ta je nepřítelem všech tulipánků i ptáčků. Takže za deště jen wellness nebo prohlídku. Nepoplést. Na pozdější reklamace nebude brán zřetel. Aless.

Jarní prázdniny se zvířátky

Celou noc padal sníh. Mráz jen tak akorát. Ráno čekalo na náš zvěřinec překvapení. Co je to to bílé, studené a mokré? Vždyť nemáme sněhule, čepice ani rukavice. Čekáme snídani do postele! Ale zvědavost zvítězila. Ovečky změnu ani nezpozorovaly, mají přece od přírody teplé kožichy, kozám dorostla zimní srst, na ty si zima jen tak nepřijde. Slepicím trošku zábly nožky, tak stály jen na jedné. Jenom prasátko Leontýnka, kterou v noci hřál teplý hnůj, té se nožky a rypáček studit a mokřit nechtělo. Tak nám alespoň věnovala čas na pár momentek, hotová modelka. Voda v mrazech rychle zamrzá, další úkol pro nás. Musí se často měnit a není to příjemná věc. Černý králík, pojmenovaný Kájínek, chronický útěkář, je schopen vyskočit i do výše 1,5 metru, jen aby zdrhnul. A Doktor králík, jak si ho pamatujete z Kněžduba, se nám stále toulá. Pokecá s holubama, probere politickou situaci s Leontýnkou, jen kozám se vyhýbá, mají totiž rohy. A protože je fajnšmekr, pokoštuje ze zelené konve, modrého i bílého kbelíku, kde máčíme misky. Co kdyby byla někde lepší. Holoubky ve voliéře škádlí kočka Bína, která má každé oko jiné. Ti si to nedají líbit a škaredě ji nadávají. A Bíně je to fuk, jednou se jim na peří určitě dostane. A na závěr ještě mrznutí pod ptačím krmítkem a čekání na záběr … Zmrzlý, ale úspěšný. Hlad je silnější než opatrnost. Nejsem Bína, tak to pro ptáčky dobře dopadlo. Všechna zvířátka jsou spokojená s plnými bříšky. Snad večer nebudeme muset chytat Kájínky, snad nebude zvonit soused, že má prase a kozy v zahradě. Snad … A zase začíná sněžit. Den je u konce. A nenapadá mě lepší konec jak z Karafiátových Broučků. Zalezli do teplých pelíšků a spali a spali a spali …

Malování ornamentů

Ornamenty nás na Slovácku provázejí celý život. Ať je vnímáme, či ne. Na domečku máme stylově vyzdobené žudro. I to byl porod, aby vzory byly kněždubské. Opisovali jsme z vyšívaných kněždubských fěrtůšků . . . V sobotu na domečku proběhla další akce. Základ malování ornamentů. Hlučan, pan Šácha, s dopuštěním osudu bydlící v Brně, milovník folklóru a všeho s tím souvisejícím, nás zasvětil do základů. A vzal to skutečně zeširoka. Zkoušeli jsme malovat v krupici, kropili vzory na kněždubské silnici, tiskli bramborovými razítky a pak konečně došlo i na ornamenty. Lektor na nás nahrnul domácí úkoly, repete se koná 13.2.2016. A to už konečně budeme malovat ornamenty i na tvář. Takže až vaše děti se školkou či školou pojedou na výukové programy na Selský domek se zvířaty v Kněždubě, vrátí se vám s hrozénkem nebo tulipánkem na tváři. Samozřejmě eko-bio barvičkami. Takže se těšte na kérku z Kněžduba.

Zvířátka na cestách

Vítr fouká ze strnišť, prší, sedíme u kamen, prostě podzim jak vyšije. Kněždub je díky budování čističek v úplné izolaci, chtělo by to vrtulník, jinak hrozí pokuta od policie. A tak jsme o víkendu opět stěhovali zvířátka domů do Milokoště. Na fotkách to vypadá jednoduše, skutečnost až taková nebyla. V první várce nastupovaly na vozík kozy a ovce. Pažravé kozy samy za chleba, ovečkám jsme museli kapičku pomoci. Cesta dlouhá, první zastávka u božích muk za Kněždubem, další kontrolní za mostkem před Lhotou, poslední u kolejí v Zarazicích, když jel vlak. Rodilí cestovatelé. Druhé kolo bylo pro prasátko Leontýnku. To by suchý chleba a řepu chtělo, ale nožky kloužou. Po chvilce přemlouvání a drobné zákeřnosti, kterou prasátko nečekalo, už zase jedeme. Tak se mu cestování zalíbilo, že doma ani vystoupit nechtělo. Naštěstí i na to máme svá udělátka … Teď už Leontýnka louská zapomenuté ořechy v ohradě. Očividně jsme více stresu zažili my. A třetí jízda až po víkendu v pondělí, dřív bychom to nedali. Jen pro slepice, holoubky a králíky. Brnkačka … Holoubci a králíci neprotestovali, zato slepice s kohoutem, i když zahnané do kurníku, to jen tak nechtěli vzdát … To byl lítý boj … Spousta peří, slepičince na kolenou i ve vlasech, kvokání až uši zaléhaly …
A z jara zase repete. Z Milokoště až do Kněždubu. Zase na vozíku uvidíte kozy, ovce, prasátko. Za oknem na vás budou mávat králíci a kvokat slepice. Dáme vědět, až pojedeme, ať můžete mávat. To už bude sezóna 2016, my i zvířátka se na vás těšíme.

Naša hodová Blatnička

Tak máme v Kněždubě po hodách. Spousty příprav, běhání a zařizování. Koláčky, víno, rolády, slivovice … Už můžeme jen rekapitulovat. Od stavění máje, hodového průvodu, který Selský domek se zvířaty navštívil v sobotu v podvečer, po hodovou zábavu. V neděli v konkurenci hodové únavy a odpoledního fotbalu, u nás zahrála dechová hudba Blatničanka. Kněždubjanů, co bys na prstech ruky napočítal, ale přespolních slušně. Když kouknete na fotky, můžete nasát atmosféru ještě teď. Od oblékání do kroje Leničky z obsluhy v občerstvení, která vám čepovala pivo nebo nalévala svařák, po paní Řezáčovou ve vratech jako uvítací výbor. Sluníčko občas vykouklo, hlavně že nepršelo. S postupujícím odpolednem a hladinou alkoholu stoupala i nálada. Došlo i na tanečky, schválně jestli poznáte paní domácí. Ve víru tance, se štamprlkama pro muziku, úsměv na každé fotografii. A kdo se nezahřál vínem nebo tancem, měl volný přístup do domečku. V kachlových kamnech zatopeno a pravidelně jsem přikládal. A všude vůně svařeného vína. Hody 2015 jsou za námi, ať žijou kněždubské hody 2016.

Potůček z Hovoran

Tak nám zase před domečkem zaparkoval autobus. Vyskákala drobotina z Hovoran. Navštívil nás folklórní kroužek Potůček. Po nezbytném přivítání s „tetami“ v pracovních krojích se děti převlekly do selského. Rozdělily do dvou skupin. Ta první si odzkoušela práci na statku ve všední den. Děti nanosily vodu na praní ze studny, mnohé z nich pumpovaly poprvé v životě, vyzkoušely si praní na valše, zjistily, jak voní mýdlo s jelenem, poté začaly vozit seno pro zvířátka na tragači a když už nebylo co vozit, vozily se navzájem … Druhá skupinka pak v interiéru domečku odzkoušela, jak se žilo dříve. Jak se spalo v šuplíku kostnu, jak se zadělává těsto na chleba v díži, jak se mele káva v kafemlýnku nebo jak se stlouká máslo. Holčičky si za odměnu pochovaly miminko, které spalo v kolébce. A pak se obě skupinky vystřídaly, aby si všichni přišli na své. Potom už jen dovádění se zvířátky. Jen prasátko Leontýnka se bálo víc než všechny děti dohromady. A úplně největší radost měla hovoranská návštěva z našeho ořechu. Co posbírali, to roztloukli starým závažím. Úraz žádný, spokojenost maximální. Dohodli jsme se, že toto odpoledne brzy zopakujeme. A děti nám v krojích přijedou zazpívat tu o hovoranském potůčku … Odpoledne uteklo jako voda a pak už jsme jen mávali odjíždějícímu autobusu. A celý autobus zase mával nám. Máme spoustu nových kamarádů a to je fajn …

Beseda u cimbálu

I naprostý abstinent tuší, že v tento podzimní čas nejdražší a nejvzácnější slovácké ovoce je trnka. V neděli 27. září na Selském domku se zvířaty v Kněždubě jsme vám dali pokoštovat toto drahé ovoce – Velické Trnečky. Šikovná, mladá, folklórní, horňácká kapela. Počasí vyšlo, jen toho sluníčka mohlo být trochu více. Humno domečku se během chvíle zaplnilo lidmi s láskou k folklóru. Zazpívali, zatančili, pokoštovali dobroty Slovácka. Asi nejvíce jsme si včerejší besedy u cimbálu užili my jako majitelé. Pro nás to byla třešnička (trnečka) na dortě. Po všem tom martyriu zařizování a starostí. Možná ještě více si to užila skupina milovníků folklóru ze severu Moravy, konkrétně z Loštic. A když se řekne Loštice u Olomouce, většinu z vás napadnou tvarůžky. Vydrželi až do konce plní nadšení a energie. Zima nezima, tma netma. Dokonce i já, co by naprosté dřevo na tanečky, jsem byl vtažen do víru tance. Možná za to mohla i ta vypitá slivovice. Cenou byly loštické tvarůžky, které jsme úspěšně směnili za bachanovské koláčky a víno z okolí. Bylo to fajn. Kdo tam byl, asi ví. A kdo ne, dobře mu tak! Třeba příště …

Dožínky

Obilí je pod střechou a to je ten správný čas na dožínky. V Kněždubu tuto neděli po mši vyrazil sváteční průvod v krojích. Pěkně zvesela s bubnem a harmonikou. V mžiku byl dvůr i humno plné barev a veselých melodií. A samozřejmě pohárek na uvítanou. Jen husy, které tomu většinou na domečku šéfují, po chvilce syčení zbaběle prchly do bezpečí rybníčku. Tam za nima nikdo nemůže. Nejmladší dožínkář měl sotva týden a bylo mu to všechno úplně fuk. Nejstarší asi byla tetinka Skalková vedle, která si podupávala zvesela za plotem. Léto pomalu končí a brzy tu budou hody. A bude zase co slavit. Přijďte, dáme po štamprli … Ať je veselo.