A bude zase tepleji …

Protože podzim klepe na vrata a sluníčka a tepla nebude už tolik, pilujeme „Mokrý program“ na našem domečku. A aby děti měly na program pohodlí a klid, vznikla nová stylová místnost v seníku na dvoře. Tam děti s lektorkami hrají ve stylových kostýmech pohádku O řepě, zatímco další skupinka dělá lokše s dědou Cyrílkem a Makovým mužíčkem v kuchyni u kamen. A zbytek se trápí psaním na břidlicové tabulky ve staré škole jako za našich dědáčků. A to ještě nevíte o plánovaném vánočním programu 2018 se zpívanými koledami, slaměným betlémem a vánočními perníky, které si vaše děti budou dělat samy. Nebo o svatojánském týdnu, který plánujeme na příští rok. Na domečku se nikdy vaše děti nudit nebudou … Nebudou mít na to totiž čas.

Mokrý program

Napadlo vás někdy, co dělají hospodáři na domečku, když prší? Co prší, leje. Zvířata v chlévech poklizená, bříška plná?!? I s mokrou variantou našich programů počítáme. Co budou vaše děti dělat? V kuchyni u kamen zatopeno, kachlová kamna sálají, hospodyně Anička s dětmi dělá lokše. Že nevíte, co lokše jsou? Inu naše moderní nudle, jen z domácí mouky pomleté v mlýnech v humně a domácích vajíček od našich slepiček. Bezvaječné těstoviny neděláme. A protože válání těsta je náročné, Anička se v kroji zapotí, dětem mezitím děda Cyrilek povídá pohádku. Jakou? Tu o makovém mužíčku, jak se narodil. A makový mužíček na ně hledí z pekáče – ze své postýlky nahoře na kamnech, jak jim to jde a občas Cyrilka opraví. To jen pro pořádek. Už jste zkoušeli, jak chutná těsto jen tak zprudka opečené na litinové desce sporáku? Pro zmlsané jazýčky nic moc, my, co jsme zažili babičky, co dělávaly lokše doma, návrat zpět do dětství. To je chuť, na kterou nikdy nezapomenete. A co zbytek dětí – další v seníku hrají v kostýmech pohádku O řepě. Věnuje se jim babička Filka. Jistě si pohádku pamatujete, dobře dopadne a děti si vyzkouší, že dva jsou víc než jeden a že pomáhat se pořád vyplácí i v této podivné době. V naší školičce si mezitím další skupinka dětí zkouší, jaké to bylo ve staré škole. Jak se píše křídou na tabulku ze štípané břidlice, nebo vyzkouší kalamář s inkoustem a husí brko. Není to tak jednoduché, jak to vypadá. Někteří prarodiče si to možná ještě pamatují. Zkuste se jich doma zeptat, možná se budete divit. Celé dopoledne na domečku, ikdyž prší jako z konve, uteče v cuku letu. A za odměnu si vaše děti odvezou do školky či školy domácí lokše, které si samy připravily a které jim paní kuchařky určitě rády zavaří do horké polévky, která je po návratu čeká. Dobrou chuť.

Jak se z dětí stanou mlynáři

Při programu na domečku Jak chutnají báleše je jedna krátká chvíle, kdy kyne těsto a tento čas neošulíte, těsto potřebuje teplo a klid, aby vykynulo a báleše se podařily. V tuto chvíli si děti s lektorkami hrají. Je to škoda , nevyužít tohoto prostoru, takže jsme si řekli a přes víkend postavili dva originální mlýny na obilí. To aby děti věděly, že mouka se mele v mlýně a až následně se prodává na Kauflandu ve Veselí, ne obráceně. Vodní mlýn se jmenuje U kočky Bíny , to podle majitelky v okně, která své podnikání drží pevně ve svých packách ( její dvě myšky by mohly povídat) a protože s vodou je v poslední době potíž, je jí moc anebo zase málo, vedle klape větrný mlýn U dvou záplat. V Kněždubě totiž fouká z kopců Bílých Karpat vítr setrvale, tak ten se točí pořád. Děti vyfasují mlynářské čepice , na dřevěných konících odvezou zrní v pytlích, které se před tím vymlátilo na mlatě a pak po chvíli mletí vezou zpět prvotřídní mouku dvojnulku na další báleše pro příští program. A protože dřív, co spadlo „ za lub“ ( kryt mlýnských kamenů ) propadlo mlynáři , jmenujeme nejdůležitější osobou přes mlýny a podobné věci na domečku v Kněždubě sl. Mirku Zalubilovou, naši lektorku, ta to chudák ještě neví. Poslední vodník v Kněždubě se v minulém století v době krize odstěhoval do Ameriky, kde pečení holubi padají sami do úst, vyhlašujeme výběrové řízení na nového vodníka se sídlem vodnické firmy Kněždub 76. Pokud známe vhodného adepta , kterému přehrady a regulace vzali práci a který ještě z této země, kde nic není nemožné , nezdrhl, dejte vědět. Vyžadujeme plné pracovní nasazení , jazyky znát nemusí, mobil výhodou …. Hrnečky s dušičkami i bez jsou už nachystané, zbytek závisí na jeho šikovnosti. A pokud vás napadne správné vodnické jméno , dejte vědět , dostane ho bonusem. Bez pardonu.

Tomášek a Anička koulovačka

Představujeme vám Tomáška a Aničku, sourozence ze Strážnice a jejich babičku Alču z Kněždubu, naše malé a velké kamarády. Sourozenci se při koulování nešetřili, určitě to znáte z vlastní zkušenosti, i slzy tekly. Ale sněhuláka rukou společnou postavili. A pak hromadné sušení zmrzlých a promočených dětí u kamen ve vytopené kuchyni. Víte, co dělá sníh na rozpálené plotně kamen? Budete se divit – prská, taje a syčí. A že máte sami sněhu poslední dny víc než dost? My vám k tomu nabízíme úžasnou atmosféru z focení. Koukněte a oceňte. Naše trojice si to zaslouží.

Zvířátka na cestách

Zvířátka na cestách aneb všude dobře, doma nejlépe. (hraje ochotnický soubor kněždubských zvířátek, aktuálně na zimovišti v Milokošti, režie – náhoda)
Jednou zůstala branka v našich ohradách nezajištěná. To samozřejmě neušlo prasátku Leontýnce. Ta celé dny hledá místo, kde nechal tesař díru. A tak se vydala na cestu. Rypáčkem do široka branku otevřela, není žádný sobec. A protože jsou naše zvířátka tým, tým pro blbosti i vážné věci, hned po Leontýnce cestovaly zvědavé kozy, připravené legraci nezkazit, po nich konzervativní ovečky, zvyklé jít s davem a nakonec i slepice, které příhraniční styk praktikují dennodenně. Poslední se osmělil kohout, až měl jistotu, že holky provedly rekognoskaci terénu a prostor je bezpečný … Zvířátkům se otevřel svět. Jak je to za ohradami veliké. A sníh je tu bělejší a je ho tu víc. A vzduch je voňavější a sluníčko tu svítí víc. A rostou tu stromy i keře, které jsme už doma ohryzaly. A tak se zvířátka veselila a skotačila. Klid a mír, žádný dozor. Kozenky se bujaře trkaly, ovečky vyhazovaly všema čtyřma. Svoboda je opojná. Ale po chvíli sluníčko zašlo za mrak, kopýtka začala zábst, žaludky začaly na čerstvém vzduchu kručet a první zvířátka začala remcat a chtěla domů. Do tepla a k dobrotám. Leontýnka chtěla zachránit situaci a vytasila se s psími granulemi, které našla a sama miluje. Tím ovšem zbytek býložravců a přežvýkavců neoslnila. A tak vytáhla poslední eso z rukávu. Na toulkách objevila modrého žigulíka, tam vás kopýtka nebudou zábst, auto topí jak za ruské zimy, tím můžeme v útěku pokračovat … Kozenky už toho měly dost a vyrazily zpět k brance. Tam je čeká teplo a voňavé seno z bělokarpatských luk. Beztak by s náma Leontýna jela jako prase, kdo ví, kdo ji vydal řidičák. (Městský úřad Veselí nad Moravou) A tak i sviňka musela uznat, že na svobodě zůstala sama. Všichni ostatní už byli v bezpečí ohrad a tlačili seno. Mlaskání se ozývalo až na svobodu. A tak znavené prasátko, jediná Leontýnka na dvorku, šéfová a hybatelka dění v ohradách, mluvčí všeho milokošťského i kněždubského zvířectva, hlava zvířecích odborů se zplihlým ocáskem vyrazila za ostatními. Svoboda je krásná věc, ale plné bříško je plné bříško. Nic se nemá přehánět. Ale počkejte, až zase bude branka pootevřená. Kájínkovi se to taky podařilo. To se ještě budete divit …

Děti z Hovoran

Domeček dříve

Venku počasí, že by psa nevyhnal. Zataženo, prší, chybí sluníčko i teplo. Správný čas na nicnedělání. A možná i prohlížení starých fotek. Našli jsme pro vás nějaké z konce roku 2011. Tak vypadal Selský domek se zvířaty, když byl jen domek a ještě ne náš. Na jednu stranu zachovalý, protože ho nikdo neměnil k obrazu svému. Na druhou stranu opotřebovaný, protože má své za sebou a za 10 let od smrti poslední obyvatelky Márinky se tu nic nedělo. Stačí se podívat na mapy.cz Dvůr je celý zarostený černým bezem. A pro romantiku – žádná voda, žádný odpad, suché WC nad hnojištěm, stará, odpojená a nefunkční elektrika z třicátých let. Plyn je v síni, kde si Márinka topila gamatkama. Tady se, jak Kněždubjané říkají na Gregorovém, zastavil čas. Postupně projdeme jednotlivé místnosti, nabídneme původní i současný stav. Takže dnes jen ochutnávka.

Vozový park na domečku

K našim starým vozům, mlátičkám a trakařům, které už mají své za sebou, přibyla další vozidla, tentokráte pro naše malé návštěvníky věkově školkou povinné. A tak se budou vozit nejen na šlapacích motokárách, odrážedlech, kolech a koloběžkách, které už na domečku byly, k nim jsme sehnali luxusní tříkolky, jak si je pamatuje generace husákových dětí. To jest my. Žádný plast, poctivé železo. A kdo má dobré oči, jistě si na fotkách všiml modrého moskviče. Jako malý jsem ho strašně chtěl a nikdy neměl. Radost jsem si splnil až v loni ve svých pětačtyřiceti letech. A hned dvakrát. Modrý z roku 1981 má červené dvojče z roku 1979. Ty dětem na divočení nepůjčím, budou zaparkované v patře, kde pro příští sezonu plánujeme retrokoutek. Letos to fakt nestihnem.
A pokud už jste unavení ze šlapání, můžete vyzkoušet naše nové zábavy. Chytání ručně vyřezávaných rybek prutem z černého bezu a háčkem z ohnutého hřebíku. Vypadá to jednoduše, skutečnost je ale jinde …
Podobně házení oříšků veverce Zrzečce, kdo to nezkusí, netuší, jak je to těžké. Oříšky lítají všude možně, jen ne do veverčina umýváku. A smát se vám bude maximálně náš škodolibý králík. Nebo vaši potomci v pubertě … A pro ty, co je pohyb spíše za trest, je tu školní lavice, která není jen tak obyčejná školní lavice. Určitě si ji pamatují i dnešní šedesátníci. I já za ní seděl, ta aktovka je moje z první třídy v roce 1976, jen odrazky ze zámků se časem někde ztratily. Malovat můžete pastelkami nebo vodovkami, vy či vaše děti a nebo vám naše animátorky namalují ornament na tvář. Nebo někam jinam. Na památku.
Selský domek se zvířaty v Kněždubě má rodinám s dětmi stále co nabídnout. Má choť má bujnou fantazii a mě zas baví fyzická realizace. Takže i vy se můžete těšit do budoucna. Máme vás pořád čím překvapovat.
Těšíme se na vás každou sobotu a neděli do konce prázdnin. Přijeďte

se přesvědčit.

Cyrílek a Filka

Tak nám na domeček přicestovali jak novomanželé další dva obyvatelé. Mají už možná dvakrát po zlaté svatbě, ale pořád se mají rádi jako zamlada. To je na fotkách vidět. K hospodáři Janíčkovi a hospodyni Aničce, jejich dětem Bětušce a kolébkové Marušce, husopasce Stázičce v humně, se přidali stařeček Cyrílek a stařenka Filoména. Najdete je ve dvoře, na lavce u chléva, kde odpočívají ve stínu po celodenním shonu. Cyrílek bafá z fajky, Filka hladí kočku Slaměnku. A když Cyrílkovi dáte na tabák a Filoméně cukrlata na mlsání, rádi zavzpomínají, jak se žilo dříve a jak bylo před lety na Gregorovém č.p. 76 v Kněždubě. Stačí se zastavit a poslouchat …