Archive for category: Novinky

Při programu na domečku Jak chutnají báleše je jedna krátká chvíle, kdy kyne těsto a tento čas neošulíte, těsto potřebuje teplo a klid, aby vykynulo a báleše se podařily. V tuto chvíli si děti s lektorkami hrají. Je to škoda , nevyužít tohoto prostoru, takže jsme si řekli a přes víkend postavili dva originální mlýny na obilí. To aby děti věděly, že mouka se mele v mlýně a až následně se prodává na Kauflandu ve Veselí, ne obráceně. Vodní mlýn se jmenuje U kočky Bíny , to podle majitelky v okně, která své podnikání drží pevně ve svých packách ( její dvě myšky by mohly povídat) a protože s vodou je v poslední době potíž, je jí moc anebo zase málo, vedle klape větrný mlýn U dvou záplat. V Kněždubě totiž fouká z kopců Bílých Karpat vítr setrvale, tak ten se točí pořád. Děti vyfasují mlynářské čepice , na dřevěných konících odvezou zrní v pytlích, které se před tím vymlátilo na mlatě a pak po chvíli mletí vezou zpět prvotřídní mouku dvojnulku na další báleše pro příští program. A protože dřív, co spadlo „ za lub“ ( kryt mlýnských kamenů ) propadlo mlynáři , jmenujeme nejdůležitější osobou přes mlýny a podobné věci na domečku v Kněždubě sl. Mirku Zalubilovou, naši lektorku, ta to chudák ještě neví. Poslední vodník v Kněždubě se v minulém století v době krize odstěhoval do Ameriky, kde pečení holubi padají sami do úst, vyhlašujeme výběrové řízení na nového vodníka se sídlem vodnické firmy Kněždub 76. Pokud známe vhodného adepta , kterému přehrady a regulace vzali práci a který ještě z této země, kde nic není nemožné , nezdrhl, dejte vědět. Vyžadujeme plné pracovní nasazení , jazyky znát nemusí, mobil výhodou …. Hrnečky s dušičkami i bez jsou už nachystané, zbytek závisí na jeho šikovnosti. A pokud vás napadne správné vodnické jméno , dejte vědět , dostane ho bonusem. Bez pardonu.

Zvířátka na cestách aneb všude dobře, doma nejlépe. (hraje ochotnický soubor kněždubských zvířátek, aktuálně na zimovišti v Milokošti, režie – náhoda)
Jednou zůstala branka v našich ohradách nezajištěná. To samozřejmě neušlo prasátku Leontýnce. Ta celé dny hledá místo, kde nechal tesař díru. A tak se vydala na cestu. Rypáčkem do široka branku otevřela, není žádný sobec. A protože jsou naše zvířátka tým, tým pro blbosti i vážné věci, hned po Leontýnce cestovaly zvědavé kozy, připravené legraci nezkazit, po nich konzervativní ovečky, zvyklé jít s davem a nakonec i slepice, které příhraniční styk praktikují dennodenně. Poslední se osmělil kohout, až měl jistotu, že holky provedly rekognoskaci terénu a prostor je bezpečný … Zvířátkům se otevřel svět. Jak je to za ohradami veliké. A sníh je tu bělejší a je ho tu víc. A vzduch je voňavější a sluníčko tu svítí víc. A rostou tu stromy i keře, které jsme už doma ohryzaly. A tak se zvířátka veselila a skotačila. Klid a mír, žádný dozor. Kozenky se bujaře trkaly, ovečky vyhazovaly všema čtyřma. Svoboda je opojná. Ale po chvíli sluníčko zašlo za mrak, kopýtka začala zábst, žaludky začaly na čerstvém vzduchu kručet a první zvířátka začala remcat a chtěla domů. Do tepla a k dobrotám. Leontýnka chtěla zachránit situaci a vytasila se s psími granulemi, které našla a sama miluje. Tím ovšem zbytek býložravců a přežvýkavců neoslnila. A tak vytáhla poslední eso z rukávu. Na toulkách objevila modrého žigulíka, tam vás kopýtka nebudou zábst, auto topí jak za ruské zimy, tím můžeme v útěku pokračovat … Kozenky už toho měly dost a vyrazily zpět k brance. Tam je čeká teplo a voňavé seno z bělokarpatských luk. Beztak by s náma Leontýna jela jako prase, kdo ví, kdo ji vydal řidičák. (Městský úřad Veselí nad Moravou) A tak i sviňka musela uznat, že na svobodě zůstala sama. Všichni ostatní už byli v bezpečí ohrad a tlačili seno. Mlaskání se ozývalo až na svobodu. A tak znavené prasátko, jediná Leontýnka na dvorku, šéfová a hybatelka dění v ohradách, mluvčí všeho milokošťského i kněždubského zvířectva, hlava zvířecích odborů se zplihlým ocáskem vyrazila za ostatními. Svoboda je krásná věc, ale plné bříško je plné bříško. Nic se nemá přehánět. Ale počkejte, až zase bude branka pootevřená. Kájínkovi se to taky podařilo. To se ještě budete divit …

Venku počasí, že by psa nevyhnal. Zataženo, prší, chybí sluníčko i teplo. Správný čas na nicnedělání. A možná i prohlížení starých fotek. Našli jsme pro vás nějaké z konce roku 2011. Tak vypadal Selský domek se zvířaty, když byl jen domek a ještě ne náš. Na jednu stranu zachovalý, protože ho nikdo neměnil k obrazu svému. Na druhou stranu opotřebovaný, protože má své za sebou a za 10 let od smrti poslední obyvatelky Márinky se tu nic nedělo. Stačí se podívat na mapy.cz Dvůr je celý zarostený černým bezem. A pro romantiku – žádná voda, žádný odpad, suché WC nad hnojištěm, stará, odpojená a nefunkční elektrika z třicátých let. Plyn je v síni, kde si Márinka topila gamatkama. Tady se, jak Kněždubjané říkají na Gregorovém, zastavil čas. Postupně projdeme jednotlivé místnosti, nabídneme původní i současný stav. Takže dnes jen ochutnávka.

Tak nám na domeček přicestovali jak novomanželé další dva obyvatelé. Mají už možná dvakrát po zlaté svatbě, ale pořád se mají rádi jako zamlada. To je na fotkách vidět. K hospodáři Janíčkovi a hospodyni Aničce, jejich dětem Bětušce a kolébkové Marušce, husopasce Stázičce v humně, se přidali stařeček Cyrílek a stařenka Filoména. Najdete je ve dvoře, na lavce u chléva, kde odpočívají ve stínu po celodenním shonu. Cyrílek bafá z fajky, Filka hladí kočku Slaměnku. A když Cyrílkovi dáte na tabák a Filoméně cukrlata na mlsání, rádi zavzpomínají, jak se žilo dříve a jak bylo před lety na Gregorovém č.p. 76 v Kněždubě. Stačí se zastavit a poslouchat …