Je neděle, sluníčko svítí, přes sklo obýváku nádhera. Ale stačí vystrčit nos ven, vítr, mráz lezoucí pod kabáty. Zima ještě nevytáhla všechny své trumfy. Ale napadlo vás, jak se mají naše zvířátka z kněždubského domečku? Podobně jako cirkusy jsou v zimovišti. Ten náš je v Milokošti. Zima je trápí stejně jako nás. Ovečky na to vyzrály, ty mají kožich až po zem, kozy si pořídily zimní srst …. prasátko se rádo zase zahrabe do teplého hnoje. Všichni přibrali, tuk je výborná izolace. Holoubci jsou v uzavřené voliéře, kde nefouká, ani není průvan. Králici mají luxusní králíkárny, pro které jsme jeli až na Vysočinu. A našim králičím alfasamcům je jedno, zda je zima nebo jaro, pokud jim to dovolíme, plodí. Takže jsme v očekávání malých králíčků. A letos nám přibyla ještě jedna starost. A to jsou husy. Nesnědli jsme je na sv. Martina a teď se nám odvděčují a snáší velká vejce. Ty budou vaše děti malovat při plánovaných velikonočních programech v příštím roce. Ale zima netrápí jen je, ale i nás hospodáře. Moje paní by mohla vyprávět, jaké je to vyklepávat zmrzlé misky, kolik vody vlastně všichni spotřebují, jak seno ubývá a kolik spotřebujeme obilí, turkyně, slunečnice a jak ruce při poklízení dostávají zabrat. Ale stojí to za to. Zvířátka nám to každý den stonásobně vracejí. Takže nejen kvůli nim, ale i kvůli našim zmrzlým dlaním, jaro neflákej se a pojď už.