A přišlo jaro. Všechno kvete, voní až se po té dlouhé zimní době hlava točí … Probudil se i domeček v Kněždubě se všemi obyvateli. Husy už zase plavou na rybníčku a křičí, když se kdokoliv ukáže, kozy i ovce soutěží v tom, kdo má tvrdší hlavy. Slepičky pilně snášejí vajíčka, takové ty domácí s úplně oranžovým žloutkem, jak znáte od babiček. Holoubci vrkají a tulí se k holubičkám. I malí králíčci už jsou tu. Prostě jaro přišlo do vsi, vždyť to určitě i na sobě cítíte. Ojařilily se i Volka s kamarádkou Stázičkou. Zkrátily si sukénky, vykasaly rukávky, načesaly culíky. Navoněly, namalovaly . Mladé holky. Domeček zářil do daleka a šířil kolem sebe klid a pohodu. Ale jednou takhle zjara se zatáhlo. Ne že by na tom bylo něco divného, jarní paráda potřebuje vláhu. Mraky šly od Strážnice, to je jasná známka toho, že bude pršet. Zarazí se o kopečky Bílých Karpat a mrakům nezbyde, než něco pustil dolů. Kdyby šlo o vítr, toho je v Kněždubě na rozdaj, ale deště, toho tam bývá málo. A určitě jste slyšeli, že když zlobí děti, bude pršet. Ale funguje to i obráceně. A nejen na děti, ale i na některé sousedy. To pak cítíte ve dvorku vůni cigaretového tabáku. Mám rád tu vůni, ovšem tady to signalizuje akutní nebezpečí. Určitě nechápete souvislost mezi cigaretou , zlobením a deštěm. Spojuje to Nezbedníček Bohoušek. Tak mu říkala maminka, když byl ještě malý. A teď už je velký a maminku poslouchat nemusí. Takže, když na barometru klesá tlak, mraky jsou nad Kněždubským hájem, Bohoušek sedne a vymýšlí. Nic zásadního, světoborného a omračujícího, ale pak nám třeba topí mokrým listím do dvora nebo sedí na šopce a háže klacky z ořecha přes plot, jednou nám dokonce Leontýnka proklouzla dírou v plotě, to byla ještě malá a do díry se vlezla a sežrala mu celé 2 jahody. To byl tanec. I starosta musel doběhnout. Dokonce nedělní fotbálek Kněždubští museli přerušit. Venku se zatáhlo, hřmí, občas blesk, cigareta dohořívá a nápad je na světě. To ovšem Violka netuší, ta si užívá deště a tančí kolem kaluží. V noci potom kolem druhé, vím to přesně, protože na osvícený ciferník kněždubského kostelíku je vidět, přes plotek se přehoupl stín. Už nepršelo. Chvíli se zdržel a poté zmizel jako přízrak. Ba dokonce ani kapradina Petronela ve studni nic neslyšela a neviděla a to spala jen na jednou oko a ucho. To už tak staré kapradiny dělávají. Jako každé ráno Violka pumpuje husám před domkem do vajdlínku vodu. To mají husy rády. Čekají, kejhají, nemůžou se dočkat . Violka pumpuje, pumpuje, ale voda ,místo aby tekla kudy má, teče horem a pocákala celou Violku, až na domeček to dostříklo. Co kdyby tu stály děti ? Co bychom řekli maminkám? Violka zaběhla za Stázičkou, ta nic takového v životě nezažila, a to je zkušená husopaska. A tak holky, obě zmáčené od hlavy až k patě ,oslovily Petronelu. A ta jim moudře poradila. Hned se pozná stáří. Když to teče jinudy, musí tam být překážka. Prostě se to ucpalo. Violka nakoukla jedním okem, pak i druhým, stále nic neviděla a protože je vodní víla, tak se nasoukala do výpustě pumpy. A okamžitě se do něčeho zamotala. A nechtělo a nechtělo jí to pustit. Kdyby byla mořská víla, tipovala by chobotnici. Ale tady v Kněždubě ? Bála se, že už tam zůstane navěky. Po chvíli přetahování jí To pustilo. Bylo poznat, kdo dnes snídal a kdo ne. Nebyla to chobotnice, ani v pumpě nečekala liana na Tarzana. Někdo tam nacpal mech. Ale moře mechu. Ať zůstaneme u té mokré terminologie. A tak celý den strávily vytahováním doličného materiálu z pumpy. Violka a Stázička zvenku, Petronela z hlouby studny, až vetřelce vypudily. Ale jak se tam ten mech octnul, kdo nemá domeček s jeho obyvateli rád, kdo jim to tady škodí? A tak holky vymyslely plán. Hlavou celého spiknutí byla samozřejmě Violka. Cítila se ukřivděná, protože její vodní cesty, které spadají jen do její kompetence, někdo suchozemský brutálně zneužil. Trvalo to dlouho, nápad střídal nápad. Jednalo se s koalici, jednalo i s opozicí. A tak s posledními slunečními paprsky byl plán na světě. A zase noc, hluboko po půlnoci, všichni slušní lidé spí, postava se přehoupla přes plot. A pak to začalo. Jak v grotesce s Chaplinem, nebo když se honili američtí četnici. No prostě parodie. Stín, budeme mu říkat Stín, uklouzl na husím plcnutí, to je takový ten řídký zelený hnus, co jde opačnou stranou, než je zobák. Uklouznutí Stín ještě dal, ale dalším krokem zakopl o lavorek s vodou, který tam zapomněly nepořádné husy i s nepořádnou husopaskou, to už neustál a válel se mokrý po zemi. Na to čekaly husy schované za žebřinákem. Houser vyrazil a kdo to zažil, ví jak takové štípnutí bolí. Husy kříčely jak o život. A to už se rozsvěcovaly první okna v sousedství. Na Gregorovém se určitě vraždí. Než se otevřely první vrata, Stín už přeskakoval plotek, ba dokonce kousek kalhot tam nechal, jak spěchal. To aby i starý, hluchý i bez čuchu, policejní pes neměl ráno tolik práce. No prostě parada. Parodie po kněždubsku. Polovina Kněždubu u domečku, i dobrovolní hasiči přijeli, všude mokro, husy kejhají. Po hodině se osazenstvo v nevědomosti rozešlo. Jen Violka a její kamarádi a samozřejmě Stín ví. Studnu ochránili, vetřelec má modřiny od štípanců, je celý mokrý a mezi prsty má ten zelený dárek od husí. A to si ještě narazil kostrč. Vyvázl celkem v pohodě. Mohlo být mnohem hůř. Ráno, jakoby se nic ani nestalo. Violka pumpuje husám, ty se rochní v lavorku, voda stříká na všechny strany, kněždubjani chodí kolem do kostela na nedělní mši, prostě pohoda klídek, krásný jarní den. Děti můžou přijet. A další déšť bude až za dlouho. To zase bude cítit tabákový kouř. Ale naše domobrana bude připravená. Prasátko Leontýnka prošla kurzem jiu jitsu, holoubci získali odznak kamikadze 1. stupně a kozy s ovcemi natrénovaly poplašnou sirénu. Dvojhlasně! Jen počkej !
PS : Kdyby se v pohádce, Jak Violka s kamarády z domečku potrestala nepřejícnost a závist, někdo našel a poznal, říkám, že je to čirá fikce. Ale taky je pravda, že potrefená hus kejhá nejvíc. A pro všechny eventuelní následovatele, příští týden bude kompletní kamerový systém.